Duchovní cesta

“Duchovní cesta je individuální, velmi osobní. Nemůže být jakkoliv organizována, nebo regulována. Není pravda, že všichni by měli následovat jednu cestu. Naslouchej své vlastní pravdě.“
Ram Dass

Spiritualitu vnímám jako jakési „změkčování“, kultivaci soucitu a laskavosti a vnášení těchto kvalit do interakcí s lidmi a zvířaty a do péče o životní prostředí v každodenním běžném životě. Je to o práci s vědomím, o jeho otevírání a rozšiřování.

Myslím si, že to, čeho se v dnešní době nedostává, je vědomí spirituálního přesahu, které člověk získává vlastním prožitkem, tj. „nenáboženskou cestou“. Náboženské instituce, církve, jsou mnohdy poplatné systémům a většinou nám vědomí jednoty nepřinášejí.

„Není žádným překvapením dokonce ani v současném světě, že hluboká setkání s duší se často odehrávají během osamocených pobytů v divoké přírodě, stejně jako tomu bylo u všech zakladatelů velkých náboženství: u Mojžíše na hoře Sinaj, u Krista během čtyřicetidenního pobytu v poušti, u Mohameda v jeskyni u Mekky, u Budhy pod stromem bódhi. Inspiraci a vizi se i my musíme naučit hledat mimo náš běžný civilizovaný svět, znovu se vydat na putování do vnitřní a vnější divočiny.“ Bill Plotkin

Abyste TO uslyšeli, musíte se ztišit. Bůh, nebo to, co nás přesahuje, je silně spjato s přírodou a zároveň sídlí v našem nitru. K nám promlouvá v tichu.

Určitě jste už slyšeli, že odpovědi na otázky, které si klademe, není potřeba hledat venku, máme je uvnitř sebe. V našem nitru dříme hluboká moudrost, která jen čeká, až se ztišíme, aby k nám mohla začít promlouvat.

Pokud uvěříte, že je možné propojit se se svojí vnitřní moudrostí, a pokud se tomu procesu otevřete, začne se to dít. Otevřou se vám dveře do úplně jiného světa, kde budete zažívat silné pocity vděčnosti a lásky. Stanete se citlivějšími k vnímání přírodních krás a přírodního bohatství. Citlivější a vnímavější sami k sobě. K druhým. A protože získáte tuto citlivost, budete si přírody, sami sebe i druhých víc vážit, budete si umět nastavit zdravé hranice. Uvnitř sebe objevíte čisté nádherné dítě a k tomuto dítěti budete přistupovat s láskou a péčí, budete je chránit. Stejnou péči a lásku budete projevovat sami sobě. Budete zářit a tento stav budete šířit kolem sebe. Ponesete světlo.

Jaroslav Dušek říká: „Zase musím zmínit své oblíbené Toltéky: Oni nemají žádného zprostředkovatele, žádného prostředníka. Nemají kněze, nebo jiného „dealera duchovna“. Jejich cesta vede k tomu, že TY jsi ten šaman nebo šamanka. Jsi to TY, kdo vstupuje do bezprostřední komunikace. Tohle považuji za nejpodstatnější v dnešní době. Každý člověk rozvíjí své síly, svůj dar. Ne podle nějakého převzatého názorového systému nějakého šamana či gurua, vydává se na svou osobní cestu.

Cítím, že Vesmír se raduje nejvíc, když se člověk chová unikátně. Všichni jsme unikátní, protože máme svoje parametry, které jsou nezaměnitelné. A Vesmír od nás očekává unikátní odpovědi.

Někdo říká, že máme odpovědnost za své chování. Myslím, že jediná naše odpovědnost spočívá v tom, že odpovídáme Zdroji, Vesmíru, proudu života, svou realizací, tvořivostí a zkušeností. Takhle mu odpovídáme zpátky na to, že nás emanoval. Jsme tu a reagujeme na jeho výzvu. Člověka nejvíc obohatí, když pozná a objeví sebe sama, když odhalí a rozkryje své skutečné Jméno. Co mu bude platné, když bude opakovat a vykonávat nějaký vyprázdněný rituál, bude opakovat mechanicky nějaké stanovené pohyby? To je možná dobré pro nějakou autosugesci, autohypnózu, ale pro Vesmír je přece zajímavější, když přinášíme svou zprávu. Samozřejmě vím, že existují duchovní směry a školy, kde je přímo zapovězeno dělat si něco po svém. Člověk musí opakovat přesně to, co je dáno, a když se někdo odchýlí, je to považováno za zbrklost nebo absolutní neúctu…“