Po stopách Marie Magdalény, Francie říjen 2022

Nikdy jsem si nemyslela, že mi Francie tolik přiroste k srdci a že se tam budu s láskou vracet. Tohle je moje čtvrtá cesta během posledních dvou let. Opět na silná místa, spojená s energií Máří Magdalény.

Při plánování cesty mi na mysl přišla slova Terezie Dubinové, která se léta věnuje ženské spiritualitě a konkrétně právě Máří Magdaléně. Níže uvádím citát z její knihy Kořeny ženské spirituality:

„Být nádobou a zrcadlem je jedinečným ženským darem a přínosem našemu světu. Skutečnost, že tento dar nebyl v patriarchátu patřičně oceňován, vedl k hlubokým zraněním ženství v duších každého z nás, a zvláště v duších žen. Odmítnutí ženství přináší zahořklost a nenahraditelnou ztrátu a zradu v nejhlubších vrstvách ženské duše. V našich životech se projevuje jako pocit méněcennosti a pokoření, vede k sebepoškozování, sebedestrukci, či naopak k manipulaci a touze po moci. My ženy jsme odříznuté od Země – kořeny nám nedávají sílu a hodnotu a my je hledáme ve vnějším světě, který nám je nikdy nemůže dát. Jediný, kdo nám může vrátit úctu, lásku, hrdost a jedinečnost, jsme my samy s pomocí znovuspojení s energií Zdroje. Léčením naší duše voláme zpět ženskou část Božsví.“

Do jižní Francie za léčením ženské duše jsme se vypravily ve čtyřech. Čtyři ženy, které si TO dovolily :-).

A tohle jsou místa, která jsme na své cestě navštívily:

Le Puy en Valey – katedrála s černou madonou, kostel zasvěcený archandělu Michaelovi, historické a poutní město

Rennes Le Chateau (kostel a věž Magdala zasvěcené Marii Magdaléně a léčivé klavírní koncerty v jemných energiích MM. Domů si můžete odvézt CD s „hudbou svojí duše“, kterou Vám na místě, přímo na míru, složí klavírista, skladatel a léčitel, pocházející z anglické rodiny s léčitelskou tradicí, který tam trvale žije a působí už déle než 20 let.)

Montségur (katarský a grálský hrad)

Bugarach – posvátná hora (návštěva kouzelného kostelíka ve vesnici Bugarach + výstup na horu Bugarach.

Rennes Les Bains – bývalé lázeňské městečko a místo, kde podle jedné z legend MM žila, ať už sama, nebo s Ježíšem a v této oblasti šířila/i své učení a křtila/li vodou. Řeka Sals – posvátná řeka pro Kelty, Katary a Římany, řeka, kde MM prováděla křest, je nazývána řekou lásky a odpuštění; na řece je místo nazvané Fontainess Des Amours, fontána milenců – místo, kde MM křtila, místo očišťování se od starých energií, zesilování záměru, nalézání odpovědí a místo, kde, když se nazí vykoupete se svým partnerem (nebo samy v myšlenkách na něho) posílíte tak svůj vztah, nebo, pokud partnera nemáte, požádáte-li o něho, přijde vám do života; Fauteil du Diable, čertovo křeslo, je veliký kámen ve tvaru křesla – prý 5000 let starý posvátný trůn Isis, iniciační místo; La source sale – ze země tady vyvěrá pramen se slanou vodou; Benitier (křtitelnice) na soutoku řek Sals a Blanque – další místo, kde prý MM křtila.

Nebias (druidský přírodní labyrint – portál do akáši)

Katarské hrady Puilaurens

a Quéribus

Carcassonne – jedno z nezachovalejších pevnostních měst ve střední Evropě, na seznamu UNESCO

Alet-les-Bains + Saint Salvayre – kostel  a ruiny kláštera a katedrály

Saint Salvayre

Soutěska Les Gorges de Galamus se skalní kaplí zasvěcené sv. Antonínovi (hermitage)

Limoux – poutní kostel Notre–Dame de Marceille, market (pátek dopoledne)

Saintes-Maries-de-la-Mer (Svaté Marie z moře) v provensálské oblasti Camargue, místo vylodění tří biblických Marií, které tam připluly na loďce ze Svaté země po ukřižování Ježíše. Podle nejčastěji citovaného příběhu byly tenkrát na lodi tři Marie – Marie Magdaléna, Marie Jakubova – sestra Panny Marie a matka apoštola Jakuba mladšího a Marie Salome, matka apoštola Jana a Jakuba staršího. S nimi se snad do Provence dostal i Lazar se svou sestrou Martou. Kostel Église des Stes-Maries ukrývá bohatě zdobenou sochu uctívané svaté Sáry a v malé dřevěné truhle jsou údajně ukryty ostatky všech tří žen. Svatá Sára je patronkou Romů, cestovatelů a poutníků. Románský kostel je jedním z nejstarších poutních míst v Provence a ve středověku představoval útočiště/ochranu před piráty a lupiči. Ze střešní terasy kostela je překrásný výhled na Camargue. To nejdůležitější však najdete o pár metrů níže, v kostelní kryptě osvětlené desítkami hořících svíček. Zde stojí socha černé Sáry, která je oblečena do nádherných šatů a ozdobená šperky a třpytivými cetkami. V kryptě i lodi kostela najdete vystavené dary, které přinesli poutníci a také jejich fotky, modlitby, poděkování a prosby, s nimiž se ke svatým Mariím nebo černé Sáře obrací. Černá socha je obklopena zejména romskými dary a prosbami, protože pro Romy je Sára hlavní patronkou. Věří totiž, že Sára pocházela z jednoho ze vznešených romských rodů a že potkala svaté Marie až v Provence. Když se jejich člun převrátil, tak prý na hladinu rozprostřela svůj plášť a svaté Marie tím zachránila. V některých romských příbězích se o Sáře hovoří jako o Kálí, převtělené bohyni z indické mytologie – tedy ze země, odkud Romové kdysi do Evropy přišli.

Na zpáteční cestě se mi do záběru záhadně a nečekaně vloudila zahalená žena v pozadí. Všimla jsem si jí až po vyfocení. Máří Magdaléna se s námi symbolicky loučí.

A teď další informace k místům, která jsme navštívily, které ke mě přišly z různých zdrojů:

Montségur (znamená „safe hill“) 50km od RLCH

Montségur bylo původně starobylé posvátné místo určené k uctívání bohyně/bohyň. V této oblasti dlouhou dobu dominoval kult Velké Matky.

Hora byla zasvěcena bohyním Belisama, Venuše a Diana-Artemis. Všechny bohyně svoji ženskou sílu používaly k mystickým/magickým rituálům a zároveň k léčení.

Římané, kteří přicházeli do této oblasti, zde pokojně žili s původními obyvateli – Kelty. Římané bez problémů přijali a uctívali bohy/bohyně Keltů a naopak.

Později V 11.–12. st byl Montségur místem setkávání vznešených dam.

Montségur je jediný z katarských hradů, který skutečně vybudovali Kataři. Je to symbol a svatyně katarského náboženství.

Kataři byli jednou z nejtajuplnějších komunit středověku. Byli přímými potomky rodové linie Ježíše a Máří Magdalény a potomci jejich apoštolů. Byli nositelé a šiřitelé pravého křesťanství, věřili v reinkarnaci, všechny rituály prováděli v párech žena a muž, znali vesmírné zákony, žili v souladu s vesmírnými rytmy, byli nositeli mystéria mužsko-ženského tvořivého principu. Uznávali Boha i Bohyni, sex považovali za přirozenou součást života a neodpírali si ho, měli antikoncepci. Byli vegetariáni.  Ignorovali příkazy papeže, kterého neuznávali. Měli přímé napojení na Boha, nepotřebovali žádného prostředníka. Pro svoji „kacířskou“ víru byli pro papeže nepřijatelní a ohrožovali jeho moc. Podle nich Ježíš nezemřel na kříži a nevstal z mrtvých, podle jedné z legend prý v jižní Francii žil a šířil své učení společně s MM a je možné, že jeho ostatky se nachází právě na území jižní Francie. Papež vydal rozkaz Katary povraždit. Poslední událost se odehrála 16.3. 1244 na Montséguru. 200 katarů, muži, ženy i děti, se vysvlékli donaha a za zpěvu vypochodovali z hradu. Hrad byl obklíčený křižáckými vojsky, pod hradem byla připravená hranice, na které měli být Kataři, pokud svoji víru neodřeknou, upáleni. Nevzdali se jí, byli rozsekáni na kusy a upáleni. Byli to vědomí lidé, věděli, že se jednou vrátí, aby zde svoji práci dokončili. Tato doba je prý dobou návratu katarů. Někde jsem četla, že je to rok 2021.

O Montséguru se mluví jako o grálovském hradu, o místě, kde byl ukryt svatý grál. Hledal ho tam prý i Hitler.

Montségur je také považován za sluneční chrám „Solar Temple“ a proto je hojně navštěvován v době zimního slunovratu.

Rennes Le Chateau – vesnice mysteriózně spojená s MM a farářem Abbe Saunierem, který tam žil na přelomu minulého století. Pod jedním ze sloupů pod oltářem prý nalezl zakódované dokumenty, které odvezl do Paříže, odkud se posléze vrátil jako bohatý muž. Zrenovoval kostel a nechal postavit věž Magdala – obojí zasvětil Marii Magdaléně. Spekuluje se, že ty dokumenty mohly obsahovat důkazy o manželství MM a Ježíše. Toto místo je spjato také s Templáři, středověkým řádem mnichů rytířů, kteří mohli být ochránci a strážci pravé rodové a pokrevní linie MM a Ježíše. Tím pádem by znali pravdu o jejich případném manželství a potomcích. Kostel zasvěcený MM je vystavěn na místě chrámu bohyně Isis.

Bugarach (1230m) – hora má přívlastek „křižovatka čtyř větrů“ a také „hora vzhůru nohama“, jelikož prý kdysi explodovala, když byla vymrštěná do vesmíru a zpět na Zemi dopadla obráceně. Je to vápencový spící vulkán a jeho vnitřní oheň ohřívá horké prameny v Rennes Les Bains. Hora se stále pohybuje. Pokud prý na horu budete šplhat po západu slunce, uslyšíte zvláštní zvuky a uvidíte zvláštní světla. Dostanete se do jiných vibrací a může vám hučet v hlavě a v uších. Místní tvrdí, že je to způsobeno létajícími talíři, které se v tu dobu dávají nad horou do pohybu. Přejete si kontakt s mimozemšťany? 😊 Kolem r.1980 zdejší lidé začali hlásit, že spatřili UFO. Velké množství lidí slyšelo divné zvuky a vidělo světla a pohyby v oblacích. Této oblasti se začalo přezdívat OKNO, místo, kde je možný průnik dvou světů. Podle ufologů je pod horou veliké jezero, na kterém jsou vesmírné lodě, které tam vyčkávají, až jim bude umožněn návrat na jejich rodné planety. Podle jiné legendy se hluboko pod horou nachází ztracený kontinent Lemurie, bájné říše, která existovala před 44 000 lety. (Pod citadelou RLCH se u posvátného pramene nachází lemurský chrám „Temple of Lemuria“.

Bugarach prý také může být pozůstatek bájné Atlantidy (před 12000 lety). Mezi horou Bugarach a horou Cardou se nachází kameny a skály, které jsou označovány jako vstupní brány do Atlantidy. Hora Bugarach je nositelkou mužské energie, Cardou ženské. Cardou je prý jedním z míst, kde by mohl být pohřbený Ježíš.

Také se tady prý usídlila a žila komunita Esejců (Esénů), kteří po ukřižování Ježíše opustili Jeruzalém (Kumrán – západní břeh Jordánu). Po nálezu svitků z mrtvého moře vyvstaly spekulace, jestli by sám Ježíš nemohl mít esénský původ.

Bugarach vesnice (13km od RLCH) – kostel je nyní zasvěcený Panně Marii z Lurd.

V kapli vlevo je „mysteriózní“ vitráž s lodí plující k břehům Francie. Na vitráži je napravo slunce a nalevo ve výšce je srpek měsíce, které symbolizují jin a jang, sluneční mužskou a měsíční ženskou energii. Na stěžni lodě je kolo připomínající kolo štěstí z tarotu. Kolo má devět špiček (trnů) výběžků a tarotová karta č.9 je poustevník (hermit), kterému je zasvěcena poustevna Galamus a kdysi dávno byl tomuto poustevníkovi zasvěcen i tento kostel. Nicméně, toto okno je vzpomínkou na Julese Verna, který ve vesnici často pobýval, připomíná jeho mystickou knihu Clovis Dardenton (1896), příběh o kapitánovi jménem Bugarach, „který je mistrem ve čtvrcení větru“. Bugarach – křižovatka čtyř větrů. Bugarach ovlivnil hodně z tvorby J. Verna, např. dílo „Cesta do středu Země“. Kromě něho navštěvovali toto místo i jiné významné osobnosti, např. Leonardo da Vinci nebo Mitterand.

Lebka se zkříženými hnáty (častý symbol na posvátných místech jižní Francie, v RLCH nad vchodem na hřbitov je lebka s 22 zuby – 22 je číslem kabaly) zve nás ke kontemplaci nad vlastní smrtelností, což často činili Templáři.

V kostele ve vesnici Bugarach je pamětní deska Knihy pečetí, tajné knihy Katarů.

Vesnice Bugarach byla dříve keltským opidem.

V Languedocu existuje koncept „bílých paní“. Ženy v bílém se prý zjevují a zjevovaly místním a jsou pevnou součástí historie tohoto regionu. Jsou spojovány s vodou, s prameny, kterých je v této oblasti hodně. Bohyně, které uctívali Keltové, byly vždy oděné v bílém. Bílá symbolizuje čistotu a celistvost.

Bílá madona – věčná bohyně – jungiánský koncept, který žije v nás. Věčná bohyně, která je jak bohyní, tak milenkou a matkou. První bohyně, která ji ztělesňovala, je ISIS, často znázorňována s dítětem na klíně, občas vyobrazena jako MM. Ale Isis nikdy nežila jako živá bytost na rozdíl od MM, Panny Marie a Ježíše. Katolická církev, jak známo, se bohužel zasloužila o rozdělení ideální celistvé ženy na dvě – na čistou Marii a hříšnou sexuální Máří. V současnosti, v rámci spirituálního hnutí za posvátné ženství, dochází k oživování této celistvé věčné bohyně, která je nazývána jednoduše jen Bohyně. Může být nalezena, spirituálně i symbolicky, právě v Máří Magdaléně a bílých madonách, v bohyních, které uctívali Keltové.

Rennes Les Bains (10km od RLCH, z Bugarache 9km) – místo soutoku dvou řek, Blanque a Sals se nazývá BENITIER, křtitelnice. Podle místních tady v tom místě Máří Magdaléna prováděla křest vodou a toto místo jí připomínalo řeku Jordán.

Další legenda praví, že Ježíš, pokud by přežil ukřižování, do této oblasti doputoval spolu s MM, kterou miloval a která byla těhotná. Narodila se jí holčička Tamar, ale byla známá jako Sarah. Sarah znamená princezna. Její matka byla princezna. Po utrpení, která prožili, zde chtěli najít nové místo k životu. Prý mohli žít v RLB v sídle, které vlastnila Claudia Procula, žena Piláta Pontského, která jim pomáhala odejít ze země. RLB bylo založeno někdy kolem roku 50BC. Lidé se zde usídlili kvůli dolům a soli z posvátné řeky Sals, později toto místo sloužilo jako letovisko pro bohaté Římany z Narbonne. Drusus, otec Tiberia, který byl nevlastním otcem Claudie Proculy, tady vystavěl termální lázně.

Jiná legenda zase praví, že Ježíš zemřel na kříži, ale mohl se kdykoliv zhmotnit a objevit se kdekoliv jako člověk, protože byl mág a protože mágové jsou tak mocní, že dokáží zenergetizovat a zhmotnit každý atom svého těla a cestovat prostorem.

Dalším zajímavým místem v RLB je posvátný trůn Isis, Ďáblův trůn, Fauteil du Diable – 5000 let starý kamenný útvar. Trůn, který nabídne a umožní iniciaci tomu, kdo je připraven…

Espéraza (8km od RLCH) – v kostele je v hrobce socha Ježíše s otevřenýma očima, což prý naznačuje, že nezemřel na kříži.

Campagne-Sur-Aude (9,5km) –  Ježíš sundáván z kříže svatým Františkem opět s očima otevřenýma.

Nebias (30km od RLCH) – přírodní druidský labyrint z kamenů je posvátným místem. Na jednom ukazateli je napsáno „Clot des Encantades“ – to znamená, že se na tomto místě vyskytují zvláštní bytosti, okouzlující ženy, které žijí v jezerech, pramenech, vodopádech, řekách a jeskyních. Mytologie popisuje Encantades jako velmi krásné ženy, s blonďatými nebo zrzavými vlasy v bílých šatech. Ve vesnici je kostel svaté Marie a kaple svaté Kláry. Od kaple vede pěšina k Zelenému labyrintu (Labyrinth Vert). Toto místo je výjimečné, prý je tam portál do Akáši, říká se, že tam můžete získat přístup k akášickým záznamům a zjistit, kým jste kdysi byli a jaké je vaše poslání teď.

Perillos (51km od Gorges de Galamus a 79km z RLCH 2h jízdy) – Kostel Saint Michel a kaple Ste Barbre (kostel má sošku černé madony, která byla nalezena v jedné z jeskyní poblíž vesnice)

Jeskyně severozápadním směrem od Perillos Trou La Caune – místo, které lidé na duchovní cestě zbožňují. Je spojováno (jako jediná jeskyně ve spojení s MM) s Máří Magdalénou a také s Ježíšem. Prý je na tomto místě energie MM velmi silně cítit. Energie Lásky a Soucitu. Tato jeskyně byla prý využívána k ceremoniím. Prý symbolizuje posvátný sňatek MM a Ježíše, posvátný sňatek mužské a ženské energie.

Máří Magdaléna ale prý nikdy v jeskyních nežila. Byla to bohatá žena ze střední třídy, dcera vysoce postaveného kněze z farizejských kruhů z Judey (Judska) a nestrávila svá poslední léta života nahá v jeskyni, kající se ze svých hříchů, kde by ji katolická církev chtěla mít.

V 6.st byla MM prohlášena papežem Řehořem za hříšnici a prostitutku (v té době byla takto označována každá žena, která měla sex mimo sňatek), která byla napadena sedmi ´ďábly, dokud je Ježíš z jejího těla nevyhnal. Tak to bylo po staletí až do r.1969, kdy byla MM kanonizována – prohlášena za svatou.

Po stovky let byla prý MM v Provence zaměňována za jinou Marii, Marii Egyptskou. Kolem roku 500AD Marie Egyptská ve věku 12 let opustila domov, žila v Alexandrii, kde se několik let živila prostitucí. Ve svých třiceti letech se ze zvědavosti přidala ke skupině poutníků mířících do Jeruzaléma. Tam, v kostele Saint-Sépulcre (kostel Božího hrobu), se jí a dalším poutníkům manifestovala boží síla, byli jí zasaženi a ona se po tom zážitku rozhodla opustit světský život a žít v tichu a samotě v poušti, aby odčinila své hříchy. Koupila si tři bochníky chleba, které se zázračně obnovovaly a ona z nich žila. Jedla také datle a drobné plody a takhle přežívala po mnoho let. Její šaty se postupně rozpadly, svoji nahotu pak zakrývala pouze svými dlouhými vlasy. Po celou dobu jejího odloučení ji navštívil pouze muž jménem Zosime, který ji na její přání vzal ke břehům řeky Jordán, poblíž místa, kde byl křtěn Ježíš. Později ji našel mrtvou a pohřbil jí s pomocí lva. Je patronkou kajícníků. Je zobrazována v jeskyni, nahá, zakrytá jen svými dlouhými vlasy, divoce vyhlížející, ale v modlitbách.

MM, která jako první uviděla Ježíše po jeho ukřižování (ne Petr), je vždy zobrazována v drahých šatech, upravená, s nádobkou s olejem. Ona Omyla Ježíšovi nohy v domě Šimona Farizejského. MM ochraňuje zahradníky, kadeřníky, voňavkáře, výrobce rukavic a kající se dívky.

Gorges (soutěsky) de Galamus (Svatá hora) 45km od RLCH – poustevna svatého Antonína (hermitage of St. Anthony), který tady sám nežil, ale byl patronem toho místa a ochraňoval jiné poustevníky/mnichy, kteří zde a v okolních jeskyních žili. V kapli je prý silná léčivá energie. Svatý Antonín žil ve třetím století a je to egyptský svatý. Odešel do pouště, aby tam svůj život dožil v modlitbách a oddanosti.

Limoux – v historickém centru je krásný kostel sv. Martina. Dále je tam poutní kostel Notre Dame de Marceille, ke kterému se dá dostat z centra Limouxu po silnici D104 směrem na St.Hilaire, kostel je po levé straně. Francouzi říkají, že navštívit toto posvátné místo je přímo povinnost. Cesta k němu je pojmenována Voie Sacrée/the sacred way/posvátná cesta. Je dlážděná a vede kolem „zázračného pramene“, který je léčivý. Energie bohyně prostřednictvím toho pramene prý vyléčila již mnoho lidí z různých neduhů, především problémy s očima. Někteří zde sedávají v dlouhých meditacích, protože tady prý cítí krásnou energii bohyně. „Mille Mali Species Virgo Leveavit Aqua“ (the Virgin alleviates a thousand ills with water/Panna Marie ulevuje od tisíců nemocí vodou).

V kostele je soška černé madony a dvě scény ze života Marie. První vyobrazuje její zrození (porodní báby omývají novorozeně, zatímco Anna, její matka, tiše odpočívá v posteli. Na druhém je znázorněna panna Marie jako tříleté děvčátko, jak je přivedena do chrámu v Jeruzalémě. Tyto obrazy vycházejí z příběhů apokryfních evangelií, od kterých se katolická církev oficiálně distancuje. Kostel už od středověku také slouží jako přístřešek a místo odpočinku pro poutníky.

Alet-les-Bains + St.Salvayre – trosky kláštera, léčivý pramen vyvěrající na dvou místech, z „díry“ otvoru ve zdi a z úst hlavy Medúzy u sochy Athény na hlavním náměstí. Silné místo spojené s Kelty, kteří ho obývali 400 let před příchodem Římanů.

Saint Salvayre (5km od Alet–les-Bains) – unikátní kostel v malé osadě (ukazatel k němu je za radnicí) na kopci nad Alet les Bains. Když se budete dotýkat oltáře, který není zkonstruovaný, ale je z jednoho celistvého kamene, ucítíte to. Kostel je zasvěcený Ježíšovi – Saint Salvayre „our holy savior“ – Jesus. Byl vystavěný kolem keltského posvátného kamene a po tisíce let je posvátným místem. Další posvátný kámen „Pierre Droite“ se nachází u staré keltské cesty, později římské silnice vedoucí ze St. Salvayre do Vendemiés, poblíž visigótské kaple. Kaple jsou většinou postavené na místech, která byla po stovky let posvátná.

Svatá Sára – patronka poutníků, cestovatelů a Romů.

Modlitba ke svaté Sáře v kostele v Saintes Maries de la Mer:

Sainte Sara, toi la patronne des voyageurus, dans mon pélerinage j´aime a te prier ici, pour te confier les joies et les peines de ceux que j´aime. Protége nous, guide nous sur les chemins qui nous conduisent avec Jésus jusqu´a Dieu! Amen

Svatá Sáro, Ty, patronko poutníků, na své pouti se k tobě modlím, abych ti svěřila radosti i strasti těch, které miluji. Chraň nás, veď nás po stezkách, které nás vedou s Ježíšem k Bohu! Amen

Languedoc mi na uvítanou první den seslal kudlanku nábožnou, kterou jsem do té doby v přírodě nepotkala

a poslední den našeho pobytu se se mnou jejím prostřednictvím rozloučil.