Porto – Santiago de Compostela – Finisterre – Muxia (+ Évora – Fátima – Lisabon) + dlouuuuhýýý text 🙂 🙂 ::-) dlouhá story 🙂 „There is a time for departure even when there is no certain place to go.“ Tennessee Williams „Midlife is when you reach the top of the ladder and find that it was against the wrong wall.“ Joseph Campbell „…keep an open mind…go with the flow…the camino walks you…and when you finish your journey you will find what it is you have lost…the camino will change you, it changes everyone.“ Pro přiblížení pocitů z cesty přidávám k fotkám pár zpráviček, které jsem cestou vyslala několika spřízněným duším, které mě na ní doprovázely – ať už celou cestu, nebo jen v kraťoučkém propojení. Jen několika málo lidem jsem o té cestě řekla předem. Jedno z pravidel cesty je, že CESTA vybírá ty, kteří ho na ní budou doprovázet, ať už na dálku, nebo přímo při putování. Možná podle záměru, se kterým na pouť vyrážíte, nebo podle toho, co se člověk na té cestě má naučit. Pokud se vydáš na pouť, vyplatí se nechat se vést, odevzdat se tomu procesu, věřit, že všechno má svůj význam, že ti nebude naloženo víc, než bys mohl zvládnout, prostě s plnou důvěrou nechat věci, ať se dějí. Všechno na té cestě tě učí přesně to, co se naučit v tu chvíli máš – v ubytovně v Muxii, kde jsem nakonec neplánovaně strávila nádherných 18 dnů, byl nápis „Cesta ti nedá to, co od ní žádáš, ale to, co potřebuješ“, a proto všechno, ať je to cokoliv, přijímej s vděčností a každou situaci opravdu naplno prožívej. I ten strach. I ty pocity vlastní nedostatečnosti. Odmítnutí v nejtěžší chvíli. Ale i zájem od druhých a nabídku pomoci. Všechno přijímat, všechno prožívat a zároveň být velkým pozorovatelem toho všeho. Poodstoupit ale být plně přítomen. Pak se dostaví pocit uznání, vděčnosti a lásky k sobě i k druhým, k přírodě, k bohu/bohyni, nebo vesmíru, jak kdo chcete. A když tohle přijde, je všechno, jak má být. Kruh se uzavírá, svět je v pořádku. Nic víc, nic míň. Pak už jen zbývá všechno to poznání a zkušenosti z cesty převést do reality všedních dnů… Camino Portuguese/portugalská poutní svatojakubská cesta je od středověku dodnes stěžejní cestou svatojakubské pouti pro pochopení skutečného mezinárodního rozměru poutí. Byla to jedna z nejdůležitějších římských cest, páteřní cesta Galície. Její současný symbolický význam je v propojování národů. Proud poutníků tady ve dvanáctém století vytvořil kontakty, které byly nejen spirituální, ale také kulturní a ekonomické, lidské vazby, které žádné politické struktury nikdy nebyly schopny zničit. Králové, šlechtici a vysoce postavení duchovní zde rozhodujícím způsobem přispěli k vytvoření jakobínského kultu-velké oddanosti svatému Jakubovi. Důkazem toho je například ve 14 st. vykonaná pouť Isabely Portugalské, „Svaté královny“, která svoji korunu odevzdala na oltář v Santiagu a byla pohřbena v jednom z významných míst Camina, v Combrii, i se svým poutnickým vybavením. Fenomén svatojakubské pouti byl v Portugalsku tak velký, že síť silnic této země od jihu k severu byla vybudována na místech, kterými poutní cesta vedla směrem ke Galícii…vzhledem k výše popsanému, je to na úrovni energie velmi silná cesta + je to cesta, na které poutníky provází, ochraňuje a prostupuje ženská spirituální energie, pokud se jí otevřou…v Portugalsku je velmi silně uctívána Panna Marie, „Nossa Senhora“ je všude, Ježíš tady zjevně hraje spíš podřízenou roli, a tahle „Bílá Madona“ doprovází poutníky i ve Španělsku, až do Santiaga a ještě dál, až na samotný konec cesty, do Muxie, k oceánu, kde je jí zasvěcený nádherný kostel Santa Maria de la Barca. Muxii jsem si zamilovala, s pohádkovým kostelem postaveným na megalitickém pobřeží divokého oceánu je pro mně nejmagičtějším místem z celé cesty a těch několik barevných domečků přilepených ke skále, malý klidný přístav, nádherné písčité pláže a průzračná voda v moři + za normálních časů jedinečná směs milých místních lidiček, poutníků, námořníků, věřících, nevěřících, turistů tvoří velmi příjemnou pestrobarevnou mozaikou a když máte to štěstí a můžete se na chvíli stát její součástí, bude vám stejně mile, jako při pohledu na ty barevné domečky přilepené ke skále, kterou neustále omývají bílé vlny průzračného oceánu.
- komentář
- Reblog
-
Přihlásit se k odběru
Odebíráno
Již máte účet WordPress.com?Přihlaste se.
doprovázené poutě 